Středověké tvrziště 

Vznik:  polovina 14. století 

Tvrziště okrouhlého půdorysu se nachází zhruba 300 metrů jihozápadně od centra Mezné. Historik PhDr. Jiří Úlovec jej označuje za jednu z nejlépe dochovaných památek tohoto druhu na Táborsku.

 Zdejší tvrz vznikla pravděpodobně v polovině 14. století. Předpokládá se, že majitelům vsi tvrz sloužila přibližně do počátku 16. stol. Poté, po připojení Mezné k významnějším statkům, její význam poklesl a v polovině 17. století je již popisována jako pustá. 

Celé založení, včetně dochovaného místy až 7 metrů širokého vodního příkopu, má v nejširší části bezmála 40 metrů a je pozůstatkem někdejší jednoduché obytné stavby - dřevěné tvrze, nacházející se na centrálním pahorku, doplněné patrně pomocnými objekty neznámého charakteru a opevněné hradební zdí, vodním příkopem a vnějším valem. Více informací o tvrzišti najdete v sekci Krátce o obci. 

Památka bohužel není ve vlastnictví obce. 

Kaple Navštívení Panny Marie

Vznik:  po roce 1828 

Mezenská kaple Navštívení Panny Marie byla vystavěna krátce po roce 1828. Zbudována byla nákladem obce, což mj. znamená, že si ji vystavěli sami místní obyvatelé. Zajímavostí je, že na jejím místě před tím stála jiná zděná kaple či zvonice - znázorněna je v mapách stabilního katastru (1828). 

Zajímavou zmínku jsem před lety objevil v kronice Farního úřadu Tučapy (1890-1945), ve stati týkající se roku 1934: "V Mezné sebraly ženy na nový oltář a na úpravu kapličky. Paní Semrádová dala na své útraty malovati oltářní obraz P. Marie Sixtinské (300 Kč), s paní Lukášovou objednaly oltář v poměru k rozloze kaple u uměleckého truhláře pana Štipla v Deštné a opatřily jej prádlem oltářním..."

Právě v červenci 1934 se v Mezné konala první pouť, kaplička před tím prošla významnými opravami. Dobové fotografie dokládají, že tehdy dostala novou vnější štukovou výzdobu, došlo i k úpravám vnitřní části, včetně pořízení zmíněného dřevěného oltáře. Ten je v kapli je dodnes. 

Památka je ve vlastnictví obce.

Bývalá škola 

Vznik: 1890 

Mezenská obecná škola byla založena v roce 1889, školní budova byla vystavěna o rok později. Místo pro stavbu bylo vybráno na veřejném pozemku, poblíž kapličky a obecní pastoušky. Zakázku tehdy vydražila a školu vystavěla soběslavská firma Františka Roubala. Budova školy vyrostla za pouhé čtyři měsíce (stavělo se od května do srpna), 14. září 1890 pak byla vysvěcena a slavnostně otevřena. 

Součástí někdejšího školního areálu byly dvě zahrádky, školní dvorek s ruční pumpou a hospodářský objekt. Samotná budova je v polovině rozdělena hlavní chodbou, z níž se vlevo vstupuje do bývalé učebny a vpravo do někdejšího třípokojového bytu učitele, přičemž celá tato pravá polovina budovy je podsklepena. Jako sklad sloužily půdní prostory. Dominantním prvkem průčelí mezenské školní budovy jsou dřevěné dvoukřídlé vstupní dveře opatřené klikou ve tvaru lví hlavičky, jako symbolem české státnosti (umělecká litina z 2. poloviny 19. století). 

Škola v Mezné fungovala celkem osmašedesát let, v období 1889-1949 a 1957-1965; první školní rok proběhl v selském statku č. 17, od září 1890 již výuka probíhala v prostorách nové školní budovy č. 43. Po roce 1965 byl objekt využíván jako kanceláře JZD a MNV, v bývalé učebně tehdy obec pro mládež zřídila i klubovnu SSM. Po roce 1990 byla budova upravena pro potřeby Obecního úřadu Mezná (obec se v r. 1990 osamostatnila), v roce 2009 zde vznikla také Hospůdka Ve Škole.

Budova bývalé školy č. 43 je ve vlastnictví obce. 

Bývalá panská krčma 

První zmínka:  1691 

Budova staré hospody, někdejší panské krčmy, stojí na mezenské návsi odedávna. Prameny je připomínána již za třicetileté války. První šenkýř je zde doložen v roce 1691, badatelce Jaroslavě Novotné se však podařilo odhalit i jména několika dalších. 

Oním nejstarším známým šenkýřem je jistý Martin Zámečník (zmiňován je v letech 1691-1697). O něco později, roku 1706, se poprvé připomíná zdejší šenkýřský rod Vítů: prvním byl Jan Vítů, svého času také mezenský šafář - zmiňován je v letech 1706-1751. Zajímavostí je, že tento Jan Vítů v roce 1725 krčmu získal do svého vlastnictví (koupil ji od dírenské vrchnosti za 70 zlatých). V letech 1751-1788 zde šenkoval Janův syn Pavel Vítů a po něm, v období 1788-1822, jeho syn Bartoloměj. Ještě v roce 1824 je jako zdejší šenkýřka prameny zmiňována Bartolomějova manželka Marie Vítů (rozená Pražmová z Meznýho). 

V roce 1858 se zde poprvé připomíná šenkýřský rod Voráčků (Jan, Jan a Karel Voráčkovi) a od roku 1928 další šenkýřský rod Vejvarů. Prvním z tohoto rodu byl Vojtěch Vejvar, řezník původem z Katova. Za jeho éry zde fungovala hospoda, vyhlášený byl v té době také jeho řeznický obchod.

Budova staré hospody není ve vlastnictví obce. 

Křížek "U Slípků" 

První zmínka:  1907 

Křížek nacházející se poblíž bývalého mezenského statku č. 7, kde  místní dodnes říkají "U Slípků", je dnes litinový, původně zde však stál kříž kamenný. Kdy byl kamenný kříž zaměněn za litinový, to se dnes přesně neví. V katastru obce samotné je památek tohoto druhu celkem osm, kříž u Slípků má však historii ze všech nejzajímavější. 

Do roku 1907 stál v těchto místech, na rozcestí poblíž gruntu Slípků, kamenný kříž. Ve zmíněném roce 1907 však musel ustoupit stavbě okresní silnice (šlo o silnici, budovanou v letech 1901-1907 mezi obcemi Kvasejovice a Nová Ves). Kříž byl tehdy vykopán a přemístěn o několik metrů jižněji. Během těchto prací bylo tehdy pod křížem objeveno sedm lidských koster. Ty byly z původního místa nálezu vyjmuty a uloženy k nově přemístěnému kříži. Události té doby popsal v Monografii školní obce Mezné (1929) zdejší řídící učitel Karel Korous, tehdy také obecní a školní kronikář: 

"V mezenských polích stojí čtyři kříže, v Mezné též čtyři. Všechny jsou postaveny jen ze zbožnosti, k žádnému nevztahuje se žádná pověst, jedině u kříže před Slípkovými objeven zvláštní hrob. Když roku 1907 stavěli okresní silnici od školní budovy dále k Nové Vsi, stál kříž onen na malé vyvýšenině. Byl v cestě, proto vyvýšeninu sebrali a přišli na sedm lidských koster. Kostry ležely hlavami k jihu, obloženy byly prostředně velikými kameny. Lidé ti pochováni byli bez rakví. Zuby v lebkách byly zdravé. Kosti sebrány do čistého plátna a do vyzděné schránky uloženy pod kamenný kříž, postavený as dva kroky stranou. Tak vyprávěl očitý svědek Josef Drunecký..." 

Lípy svobody 

Vysazeny:  6. dubna 1919 

Lípy svobody vysadili místní občané v dubnu roku 1919 na památku vzniku Československé republiky - v lokalitě Obce, na vyvýšeném místě nacházejícím se západně od zastavěné části vsi. Vysazeny byly tehdy tři stromky, z nichž však do dnešní doby přežil pouze jediný (na snímku vlevo). Dva ze tří stromů v minulosti uschly a následně padly za oběť vichřicím (uprostřed a vpravo výmladky původních stromů). V roce 2022 bylo celé toto památné místo několika místními nadšenci zkulturněno: došlo zde k vykácení náletového porostu, k provedení zdravotního ořezu lip a byla zde instalována informační tabule s připomínkou historického významu. 

K slavnostnímu vysazení lip se v dubnu 1919 sešli lidé z celé vsi. Nadšení ze založení vlastního státu a víra zdejších obyvatel v lepší časy zajistily trojici lip přirozenou ochranu, a to především v období první republiky a za německé okupace, v době Protektorátu. V těch dobách se místní lidé pod lípami pravidelně scházeli a připomínali si významné okamžiky našich dějin, např. výročí upálení Jana Husa, či právě výročí vzniku samostatného Československa. Trvalou vzpomínkou na vysazení Lip svobody je zápis prvního místního učitele Vojtěcha Sirového: 

"30. 3. 1919 konala se v obci naší slavnost stromková. Pro velmi nepříznivé počasí odbývala se v hostinci Karla Voráčka. Stromky sázely se teprvé 6. dubna toho roku při příznivějším počasí, a sice na Obcích tři Lípy svobody, na návsi jedna bříza Masarykova, jedna bříza Wilsonova a jeden jeřáb Legií. Bohužel, bříza Wilsonova uschla a více se neobnovila, ačkoliv pod ochranu byly dány obci..."

Lípy svobody se nachází na pozemku, který je majetkem obce. 

Památník 1. sv. války

Vznik: 3. července 1921 

Památník byl vybudován tři roky po skončení první světové války, v roce 1921. O jeho vznik se zasloužil první místní učitel Vojtěch Sirový. Z jeho popudu, a také za jeho nemalého přispění finančního, památník zhotovil soběslavský kamenosochař Román Gärtner.

Na žulové desce památníku jsou vyryta jména devíti mezenských mužů, kteří nepřežili hrůzy první světové války. Byli to: Jan Šebek č. 26, Karel Drs (vídeňský nalezenec vychovaný ve zdejší obci), František Ženíšek č. 25, Karel Špingl č. 24 (syn zdejšího drnomistra), František Sirový č. 43 (učitel, syn učitele Sirového), František Kupka č. 20 (do okamžiku narukování starosta obce), František Oubram č. 30, Karel Drunecký č. 27 a Josef Ženíšek č. 25.

V útrobách základů památníku je v lahvi uložen pamětní list. Jeho opis pro nás v místní kronice zanechal řídící Vojtěch Sirový:

"Tento pomník stavěn roku 1921 k uctění památky zdejších spoluobčanů padlých na bojišti, neb zemřelých následkem válečných útrap ve světové válce 1914-18. Podnět k postavení pomníku dala rodina zdejšího správce školy V. Sirovýho a jejím přičiněním sehnán potřebný obnos dílem sbírkou u občanů, dílem výtěžkem z různých zábav. Obecní zastupitelstvo se starostou Karlem Herzou v čele propůjčilo místo ke stavění a někteří občané (Václav Špingl) přispěli kamením a povozy. Místo bylo za vedení správce školy, jeho čtyř dcer a dvou synů a školních dětí upraveno. Z dospělejší mládeže nezúčastnil se přímo nikdo, ačkoliv byli vyzváni, aby dle možností přispěli. Pouze Alojz Koktavý, Josef Ondřej a Josef Chalupa nabídli svou pomoc a vyzdívají základy, do nichž list vkládáme. Pomník odhalen bude 3. 7. a je zhotoven panem Románem Gärtnerem ze Soběslavi. Slavnostním řečníkem bude prof. Jungbauer ze Soběslavi. Hudba p. Vašty.

V Mezném, dne 13. června 1921."

Tato památka je ve vlastnictví obce. 

Křížek Jakuba Pražmy 

Vznik:  1951 

Křížek Jakuba Pražmy je jedním z těch, které sice stojí na svém původním místě (u mezenského domku č. 21), nejsou však již původní. Litinový originál křížku byl před lety odcizen neznámým lapkou; potomci Jakuba Pražmy v té době dohledali alespoň původní litinovou oválnou jmenovku (s datem narození a úmrtí Jakuba Pražmy), kterou následně připevnili na nově zhotovený dřevěný kříž.

Mezenský tesař Jakub Pražma byl jedním z těch, kteří povinně narukovali do rakouské armády. Zúčastnil se bojů v první světové válce, padl do ruského zajetí a vrátil se jako jeden z posledních mnoho měsíců po ukončení války (společně se svým bratrem Janem, později četnickým strážmistrem). V roce 1951 nechala křížek zhotovit Jakubova rodina, jako připomínku na místo jeho náhlého skonu. Jakub Pražma zde zemřel během návratu ze svého pole, nacházejícího se v západní části vsi, u rybníka Těšína.